Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 9-16 hod.)
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Nakupte ještě za 2 000,00 Kč a máte dopravu ZDARMA
  1. Úvod
  2. Blog
  3. Uklízendo
  4. Děti a úklid: Pohroma, nebo pohoda?
10.06.2020
Uklízendo

Děti a úklid: Pohroma, nebo pohoda?

Dohadování o úklidu a pomoci s domácími pracemi je ve většině rodin na denním pořádku. U nás to nebylo jinak.

Naše 8letá dcerka a 10letý syn se při upozornění, že je potřeba uklidit, často zatvářili, jako by jim uletěly včely. A to nemluvím o tom, když jsme po nich chtěli vysát, vyklidit nádobí z myčky nebo vynést koš.

Coby aktivní matka jsem přečetla knížky o respektující výchově a efektivním rodičovství. Většina se shodovala na tom, že je potřeba s dětmi vytvářet dohody a trvat na jejich dodržování. Nechtěli jsme jim to prostě „přikázat“. Chtěli jsme se s nimi domluvit.

Ale žádné společné dohody ani domluvy dlouho nefungovaly a ve mně se střídaly velmi silné emoce – zlost, smutek, bezradnost… zároveň jsem nechtěla rezignovat a dělat všechno za děti sama, protože jsem věděla, že taková cesta nikam nevede. V jednom jsem měla jasno. Děti se musí naučit pomáhat v domácnosti bez jakýchkoliv odměn nebo úplatků, protože to je cesta rovnou do pekla.

Jak je to s dětmi, úklidem a motivací?

Pak jsem si přečetla knihu Dítě na vlastní pohon, která je ve zkratce o tom, že to nejlepší, co můžeme pro své děti udělat, je svěřit jim více kontroly nad jejich životem. V knize se její autoři, kteří mají v součtu 60letou praxi v práci s dětmi, intenzivně zabývají právě motivací. Mimo jiné píší o tom, že pokud v nějaké aktivitě dítě nevidí smysl a nemá k ní žádnou motivaci, je pro něj (pro jeho mozek) její zvládnutí velmi těžké, ne­‑li nemožné. A pokud dítě v některých činnostech (úklid, domácí práce atd.) opravdu nedokáže najít smysl, může pomoci to, že se s ním férově domluvíme na „berličce“ v podobě oboustranně přijatelné odměny neboli vnější motivace.

Později jsem se na stejné téma bavila s dětskou psycholožkou – a světe div se, měla k tématu stejný přístup. Za vykonání neoblíbených aktivit, které po dětech rodiče požadují, dává smysl dítěti nabídnout drobnou odměnu, která dítěti „pomůže“ dané úkoly splnit.

Cože? Odměny za uklizený pokojíček nebo hotový domácí úkol? TO NIKDY!

Tyto dvě informace byly v rozporu s tím, co jsem si o úklidu a odměnách do té doby myslela, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc to do sebe zapadalo. Vždyť i dospělí mají problém s pevnou vůlí a dodržování všeho, pro co se i zcela dobrovolně rozhodnou. Spousta dospělých se nedokáže přinutit ke cvičení nebo zdravé stravě, i když vědí, že by „měli“. Co teprve dítě, které se ani „nerozhodlo“, že chce mít uklizený pokoj?

A tak jsem začala přemýšlet, jaké drobné odměny bychom mohli dětem za plnění domluvených povinností nabídnout. Nemohla jsem ale přijít na nic dostatečně drobného za „jeden uklizený pokojíček“, co by pro děti bylo zároveň dostatečně motivující.

Co dělám, když nevím? Zeptám se Googlu :-)

Hledala jsem „Jak motivovat děti k úklidu“ a našla jsem americké „punch cards“ – papírové kartičky, na které děti sbírají body na domluvenou odměnu. To v kontextu toho, co jsme hledali, dávalo skvělý smysl. Nebylo potřeba vymýšlet „miniodměny“ za každý splněný úkol, ale klidně něco „většího“ za více splněných úkolů.

Uděláme si z úklidu hru!

O sbírání bodů na kartičku jsme se pobavili s dětmi a jejich nadšení nadchlo i nás. Domluvili jsme se na úkolech – to šlo docela rychle. Překvapivě delší čas zabralo vymýšlet, co by si za získané body přály, aby to bylo zajímavé pro ně a přijatelné pro nás. Ale nakonec jsme společně leccos vymysleli.

Vysávání, úklid pokoje i vaření… to všechno najednou děti zvládnou

Díky hře děti zjistily, že spousta věcí, kterým se doteď zuby nehty bránily, vlastně není tak hrozná. Sbírání bodů jim pomohlo překonat „věčný odpor“ vůči úklidu a domácím pracím. Díky hře získávají nejen body a odměny, ale i spokojené rodiče a radost z toho, že „to zvládnou“. V neposlední řadě také třeba uklizený pokojíček, ve kterém je jim mnohem lépe. Vnímáme, že se změnilo jejich vnitřní nastavení, že „úklid je něco hrozného“.

Jsem výtvarnice, chtěla jsem to mít hezké :-)

Vytvořila jsem pro děti vlastní design kartiček a přidala seznam úkolů a seznam výher. Díky tomu, jak skvěle to fungovalo u nás doma, jsem kartičky začala šířit mezi své přátele a zjistila jsem, že pro ně potřebuji sepsat ještě návod a základní inspiraci pro úkoly a odměny. Systém označování bodů jsem změnila z děrování (jak to je u původních punch cards) na samolepková kolečka, protože ne všichni mají doma děrovačku. A když výherní samolepky, tak samozřejmě zlaté! :-) A tak postupně vznikla hra, kterou jsem nazvala Uklízendo.

Hra není univerzálním receptem na spokojený úklid s dětmi

Není to tak, že dětem ukážete kartičky a začnou se dít zázraky samy od sebe. Je potřeba si s dětmi o hře popovídat, říct jim, proč jste ji pořídili, domluvit se s nimi na úkolech i odměnách, být jim nablízku, být jim příkladem. Dávat jim najevo, že máte radost z jejich aktivit a pomoci. Bavit se s nimi o tom, že hra je vlastně cesta, která by jim měla umožnit si zvyknout na to, že když si budou své povinnosti a úkoly plnit průběžné, bude je to stát mnohem méně energie, než když všechnu energii věnují do věčného boje s rodiči. Hra je nástrojem, který nám může dobře posloužit, když si potřebujemenajít cestu k neatraktivním úkolům a povinnostem.

Bordel v bytě, šťastné dítě? Skutečně?

Nedává smysl chtít po dětech uklizený pokojíček, když se jinde po bytě povalují neuklizené věci rodičů. Děti se učí především nápodobou, takže rodič by se měl nejdřív sebekriticky podívat na sebe. Já sama jsem ukázkový příklad toho, že i celoživotní bordelář si může k úklidu najít cestu. Není to bez práce, ale vyplatí se to. Mně na cestě k pořádku nejvíc pomohla knížka Zbavte se nepořádku s feng­‑šuej. Moc se mi líbí i knížky Zázračný úklid od Marie Kondo a Domov jako talíř od Olgy Buškové. Všechny se shodují, že to, jestli kolem sebe máme uklizeno nebo nepořádek, velmi výrazně ovlivňuje, jak se v daném prostoru cítíme. My i naše děti. Takže rčení „Bordel v bytě, šťastné dítě“ jsme si doma upravili na „Čisto v bytě, šťastné dítě“ :-)

Od mámy pro mámy

Nejsem psycholožka ani odbornice na výchovu dětí. Jsem výtvarnice a webdesignérka. Hru Uklízendo jsem vytvořila především pro své děti a také společně se svými dětmi. A protože skvěle funguje nejen u nás doma, ale i díky reakcím okolí i odborníků, jsem se rozhodla ji nabídnout i ostatním rodičům, kteří hledají cestu, jak se s dětmi domluvit na úklidu a jiných povinnostech.

Ještě pořád vám myšlenka na odměny za úklid přijde nepřijatelná?

Chápu. Já jsem se s ní musela taky vyrovnávat, o to větší mám radost ze zpětné vazby od odborníků:

„Velmi povedená hra, která bere v úvahu základní potřeby dětí, podmiňování i sociální učení. Aby opravdu zafungovala, je třeba si opravdu pečlivě pročíst manuál a založit práci na několika bodech: Zaprvé, nejde pouze o mechanické sbírání bodů, které by děti rychle přestalo bavit, ale v celém manuálu se opakovaně zdůrazňuje, že hra má děti dovést k vyzkoušení nových činností a k dobrému pocitu z vykonané práce. Vnější motivace (body) se tak postupně stává motivací vnitřní (dobrý pocit z výsledku práce). Zadruhé, odměny si děti společně s rodiči domlouvají, což dává rodičům možnost všimnout si a pochopit, po čem jejich děti touží. V důsledku hra vede ke společně příjemně stráveným okamžikům. Tato hra je ideální pro děti od 4 do 11 let.“
PhDr. Kateřina Bartošová, Ph. D., dětská psycholožka

„Hra Uklízendo mě nadchla hned z několika důvodů. Podporuje u dětí pocit úspěchu a sebehodnoty díky zvládnutým aktivitám. Rozvíjí motorické dovednosti a pracovní kompetence potřebné pro život. Vede děti k samostatnosti, kreativitě, hledání řešení, plánování času a k vnímání věcí v souvislostech. Díky motivačním kartičkám, samolepkám a herním listům je výborným pomocníkem i pro děti, které se domácím pracím vyhýbají. Co však u hry nejvíce oceňuji, je, že upevňuje vztahy mezi rodiči a dětmi, přináší domů pohodovou atmosféru a dává prostor ke vzájemné komunikaci. A to bych přála zažít každé rodině!“
Mgr. Milada Smutná, Institut praktické pedagogiky

A co na hru říkají děti?

„Dřív, když ještě máma nepřišla na to, že by se z uklízení dala udělat hra, jsem často vůbec nechtěla uklízet a myslela jsem si, že uklízení je nejhorší věc na světě. A pak nám máma ukázala kartičky, na které jsme mohli sbírat body. První den jsem si vyuklízela celou kartičku, a dokonce jsem zjistila, že vysávání není nejhorší. Nejhorší je neuklizeno. S bráchou jsme se pak celý týden hádali, kdo bude vyklízet myčku, kdo vynese koš nebo kdo udělá večeři.“
Eva, 8 let

„S Uklízendem se mi chce uklízet a pomáhat doma určitě víc než dřív. Jsem rád, že si za to můžu vybrat odměnu, a taky, že jsou máma s tátou v klidu.“
Jáchym, 10 let

„Na Uklízendu se mi líbí, že často někam jdeme. Odměny mi hodně pomáhají, že uklízím raději.“
Vítek, 10 let

„Uklízendo mi pomohlo zvyknout si na uklízení. Když je tu uklizeno, víc se mi to líbí. Taky se moc těším, že se podívám tam, kam si přeju. Třeba do solné jeskyně nebo do labyrintu z keřů – to bylo super!“
Hana, 7 let

Jestli vás myšlenka zaujala, vyzkoušejte to. Budu moc ráda, když mi pak dáte vědět, jestli vaší rodině pomohla.

Více podrobností o hře se dozvíte na www.uklizendo.cz

 

S přáním pohody nejen při úklidu.

Jana Andrésková
autorka hry

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli